Na úvod je dobré zmínit, že samotné vyorávání řepy patří mezi technologicky nejnáročnější činnosti v zemědělství. Je tomu tak jednak díky velké variabilitě tvarů a velikostí plodiny, různým výškám vrcholů bulev, půdním nerovnostem a jednak díky vysokým požadavkům na kvalitu sklizně ze strany odběratelů. Vyorávací stroje zároveň musí počítat i s nepřízní počasí (deště, nízké teploty), která je v době sklizní poměrně častým jevem.
Mezi základní požadavky na vyorávače tak, kromě provozních nákladů a nákladů vzniklých v důsledku utužení půdy, patří především bezztrátovost, kvalita seříznutí chrástu, čistota a schopnost plynulého provozu.
Vyorávač Terra DOS T4-30
Ještě před vlastní ukázkou jsme si mohli stroj, respektive jeho klíčové komponenty, prohlédnout v tzv. čistém stavu, nafotit a přiblížit jejich funkci v praxi. Krátce je tedy popíšeme.
Technické údaje
Terra DOS T4-30 (obr. 1) je specializované dvounápravové zařízení pro sklizeň cukrové řepy určené pro přímou sklizeň, kdy všechny operace vykonává jediný stroj. Na šířku má zhruba 3,1 m, na výšku 4 m a na délku 12,6 m. O pohon se stará 6válcový dieselový motor, splňující emisní normu Tier 4 final, o výkonu 460 kW. Všechny nápravy jsou hnané, u přední lze při jízdě po poli nastavit předstih. V závislosti na rychlostním režimu lze jet rychlostí 0-13 km/h (pomalý) nebo 0-40 km/h (rychlý). Řazení probíhá bezestupňově a při jízdě lze využít tempomat. Do zásobníku o objemu 30 m³ se vejde 21 t řepy.
Zároveň se vyrábí též 3nápravová verze Terra DOS T4-40, která se liší délkou (15 m) a zásobníkem (45 m³ / 31 t). Přestože je těžší, utužuje díky tandemové zadní nápravě méně půdu.
Vyorávací ústrojí
Jak již napověděl první pohled na vyorávací ústrojí, jedná se o sklízeč 6řádkový. Rozteč řádků musí být od 45 do 50 cm a v závislosti na ní lze volit mezi jednou z pevných variant 45 cm a 50 cm či univerzální variantu variabilní. V našem případě šlo o pevnou variantu 45 cm.
Při samotné sklizni nastupují nejprve robustní kovové cepáky s hřídelí o průměru 600 mm zakončené kovanými noži ve tvaru písmena „T“ (obr. 2). Ty si poradí s většinou chrástu, jehož rozdrcené zbytky lze odkládat mezi řádky či sbírat a rozmetacím talířem rovnoměrně distribuovat do větší šířky. Způsob nakládání s chrástem lze přepínat z místa řidiče a to i v průběhu vyorávání.
Cepáky jsou kvůli nižší spotřebě výše položené a pracují při nižších otáčkách. Proto následuje seřezání zbytků chrástu pomocí nožů umístěných na seřezávacích jednotkách (obr. 3). Úroveň seřezávání je opět nastavitelná pohodlně z kabiny, přičemž nosná trubka jednotek je automaticky vedena a reaguje na změny výšky cepáku. Jednotky, výrobcem nazývané DynaCut, působí bytelně a agilně zároveň, což pokládáme za nutný předpoklad k přesnému seřezávání schopnému rychle reagovat na měnící se podmínky.
Hlava řepy je ještě v zemi na konec zbavena případných zbytků chrástu systémem gumových paliček umístěných na dvojici protiběžných hřídelí. Paličky (obr. 4) se na rozdíl od cepáků pohybují v příčném směru jízdy. A jelikož jsou z gumy a pohybují se pomalu, mohou se řepy dotýkat, aniž by ji jakkoliv poničily.
Vyorávač (obr. 5), skládající se z tělesa radlice, výškově stavitelného ovládacího sytému, páru radlic a vodicích tyčí řepy, nabízí automatické a nezávislé výškové vedení jednotlivých řádků. Tím lze volit optimální pracovní hloubku tak, aby se šetřilo palivo a zároveň vyorávaly celé řepy. K nižší provozním nákladům dále přispívá integrovaný pohon vytřásadel nebo bezúdržbové hydraulické jištění proti kamenům.
Čištění řepy a transport do zásobníku
Vyorané bulvy jsou následně čištěny za pomoci soustavy šnekových válců (obr. 6), kterých je kvůli vyššímu výkonu a lepší funkci nově sedm. Zde se již zbaví velkého množství hlíny, aby zbytek práce mohla dokončit prosévací kola s adaptivním řízením vybaveným monitorováním tlaku a přizpůsobováním počtu otáček.
Řepa je dále dopravována do zásobníku pomocí 1 m širokého elevátoru umožňujícího plynulou regulaci rychlosti v závislosti na sklízeném množství. V zásobníku je nakonec za pomocí šneku a ultrazvukových čidel rovnoměrně rozmisťována.
O transport sklizené řepy na haldu (případně do korby souběžně jedoucího vozidla) se starají škrabákové podlahy a výklopný vynášecí pás.
Test na poli
Vyorávání proběhlo na poli s místy 5% převýšením (obr. 7) v polovině listopadu „za mokra“, neboť většinu předchozího dne pršelo. Tomu odpovídaly samozřejmě podmínky, kdy jsme se na poli sice nebořili, ale kusy hlíny zůstávaly nalepené na všem, s čím přišly do styku, nejvíce samozřejmě na holinkách. Netrpělivě jsme tedy očekávali, jak si vyorávače s řepou poradí.
Manévrovatelnost a jízdní vlastnosti
U obou strojů, tedy dvounápravové T4-30 i třínápravové T4-40, se okamžitě po vjezdu na pole ukázala výhoda velkých širokých pneumatik o rozměru 800/70 R38 vpředu, respektive 1050/50 R32 vzadu. Ty poskytovaly nejenom dobrý záběr, nýbrž i působily šetrně k půdě (obr. 8). A jak se za několik desítek minut u plně naložených vozů ukázalo, nejednalo se o domněnku, nýbrž o fakt.
Jízdní vlastnosti vyorávačů si obsluha v zásadě pochvalovala a jak jsme se následně dozvěděli, nebyly dány pouze pneumatikami a nízko položeným těžištěm, nýbrž i systémem pohonu za využití hydromotorů. Díky nim lze manuálně či s využitím několika nastavitelných režimů přizpůsobovat předstih předních kol, což znatelně zlepšuje jejich trakci a s ní spojenou ovladatelnost. Přínos byl znát ve všech situacích, které bylo možno vyzkoušet (jízda z 5% kopce, jízda do kopce, zatáčení, akcelerace, brzdění, přesazená jízda, plný/prázdný zásobník).
Při vyorávání je TerraDos T4 řízen automaticky. Přes hmatač chrástu a tělesa radlic jsou získávány informace, na základě kterých systém automaticky řídí obě (všechny tři) nápravy. Zároveň je automaticky řízen i cepák s vyorávacím agregátem, což samozřejmě též značně usnadňuje práci řidiče.
Vyorávání
Ještě před vyoráním je řepa zbavena pomocí cepáků, zařízení pro seřezávání DynaCut a sytému gumových paliček, chrástu. Celkový výsledek této dílčí činnosti lze hodnotit jako velice dobrý a nejlépe ho dokumentují fotografie řepy ještě v zemi (obr. 9), tak i následně vyorané a vyvezené na haldu (obr. 10). Shrneme-li to, tak řez považujeme za hladký a čistý, s minimem ztraceného materiálu.
Vyorávání je technologicky ještě složitější, neboť mělko nastavená pracovní hloubka radlice vede k zalomení kořenové části cukrové řepy, a naopak příliš hluboko ke zbytečnému nabírání zeminy. Udává se, že už odchylka v rozmezí ± 2,5 mm podstatně ovlivňuje opotřebení stroje a spotřebu PHM; prohloubení vyorávání o 10 mm pak způsobí zbytečné nabírání zeminy o hmotnosti cca 50 tun na hektar. Ulámaných kořenů (odhadem v průměru kolem 3 %) bylo ve výsledku o něco více, než špatně seříznutých bulev. Výsledky je však potřeba brát orientačně, protože se průběžně dost měnily v závislosti na tom, na kolik se obsluha měla čas věnovat správné sklizni a na kolik předváděla různé možnosti stroje přísedícím spolujezdcům.
Čištění a transport do zásobníku
Většina hlíny je z bulev odstraněna bezprostředně za vytřásadly na soustavě šnekových válců, kam jsme měli možnost umístit kameru a pořídit záznam při práci. Jak je vidět z videa a z obr. 11, je zde provoz opravdu velký. Není se čemu divit, při pracovní rychlosti 9 km/h a šířce záběru 3 m trvá sklidit jeden ha něco málo přes 20 minut. To při výnosu 60 t/ha odpovídá cca 45 kg za sekundu.
Také další čistění na dopravníku, v prosévacích kolech a na elevátoru (obr. 12) probíhalo bezchybně a výsledkem byla řepa zbavená většiny hlíny (obr. 13), což vzhledem k rozmoklému lepivému terénu hodnotíme velice pozitivně. Konečně vše dokumentují přiložené fotografie.
Vykládání
Jak již bylo zmíněno v úvodu, o vykládání řepy ze zásobníku se stará výklopný vynášecí pás navazující na škrabákové podlahy. Ten jsme měli možnost vidět jak vykládat na haldu, tak i do vedle jedoucího stroje Terra Variant (obr. 14) s nástavbou na řepu (opět zásovník s škrabákovou podlahou a vynášecím pásem).
Celá operace přeložení nákladu, včetně vyklopení vynášecího pásu a přiblížení vozidla, zabrala zhruba minutu. Po tuto dobu Terra DOS T4-30 normálně pokračoval ve vyorávání u ujel 150 m. Pokud jsou na poli rovné úseky dlouhé 200 a více metrů, nemusí se vyorávač vůbec zastavovat.
