Ekonomika lesního hospodářství je odvětvovou ekonomikou. Zabývá se teoretickou a praktickou stránkou hospodaření v lese a využíváním obnovitelného přírodního zdroje – lesa pro produkci zboží jako je dříví, produkci nedřevních výrobků a dalších (netržních) ekosystémových služeb. V tomto smyslu lze ekonomiku lesního hospodářství považovat za součást ekonomiky využívání přírodních zdrojů s tím, že ochrana přírodních zdrojů má řadu aspektů biologických, technických, ekologických, politických, institucionálních a v neposlední řadě také ekonomických a sociálních.
Primárně je ekonomika lesního hospodářství zaměřena na využití půdy a ekonomické kalkulace s tímto spojené, jejichž základy lze nalézt již v polovině 19. století. Zahrnuje ekonomické analýzy návratnosti při zalesňování lesních půd a optimalizací lesnických činností. V širším kontextu celého odvětví a interdisciplinárních souvislostí jsou však ekonomické analýzy náročnější. Lesní hospodářství, jako specifické odvětví, má značný vývojový potenciál, a proto také do budoucna objektivně existují šance lesního hospodářství na dodatečné příjmy z nových produktů a služeb (OECD 2009). Při vědomí všech těchto souvislostí je zřejmé, že je lesnická ekonomika zaměřena na celý komplex otázek, které zdaleka nejsou pouze o produkci dříví.
Při řešení ekonomických problémů lze přistupovat k lesnímu hospodářství shodně, jako v jiných odvětvích. Na druhou stranu je potřebné zohlednit při řešení konkrétních problémů určitá specifika tak, aby bylo dosaženo optimálního řešení (Klemperer 1996). Na vybraných specifikách lze doložit hlavní problémy, kterými se ekonomika lesního hospodářství zabývá.
Dlouhá výrobní doba
Mimořádně dlouhá výrobní doba záleží na způsobu hospodaření a míře regulace ze strany státu. V roce 2016 byla u nás průměrná výrobní doba (tzv. obmýtí) 115 let. Dlouhá výrobní doba těsně souvisí s nejistotou, nepředvídatelností a rizikovostí. Je důležitá z hlediska jakosti a výše produkce. S tím souvisí i to, že vlastník lesa může jen omezeně reagovat na změnu poptávky. Díky dlouhé výrobní době jsou také využívány poměrně složité ekonomické analýzy, založené na bázi čisté současné hodnoty (Pulkrab a kol. 2008). V této souvislosti jeden z důležitých údajů je vnitřní výnosové procento, které již dlouhodobě využíváme ve výši 2 %.
Relativně krátká pracovní doba
Oproti dlouhé výrobní době je v lesním hospodářství relativně krátká pracovní doba při provádění pěstebních a těžebních činností.
Sezónnost
Zejména v pěstební činnosti existuje v lesním hospodářství sezónnost. Sezónnost je způsobena biologickým charakterem pěstební činnosti a působením klimatických podmínek a klade nároky na zabezpečení dostatečného počtu pracovníků.
Současné (paralelní) výstupy
Vedle produkce dřeva existuje celá řada dalších produktů (tzv. ekosystémových služeb lesa), které jsou tržní nebo netržní (zpoplatněné, nebo nezpoplatněné) jako myslivost, lesní plodiny, kvalita a množství vody, rekreace, snížení eroze, atd. Proto říkáme, že je lesnictví multifunkční. V této souvislosti je možné připomenout tzv. teorii úplavu, která předpokládá, že netržní ekosystémové služby lesa jsou poskytovány v důsledku činností podporujících výrobu dřeva a splňují všechna očekávání veřejnosti (Glück 1982).
Výrobní proces nekončí jednorázově
Existuje časová rozdílnost v dokončování výroby. Není to pouze mýtní těžba, ale například i prořezávky (výroba tyčoviny) a probírky.
Negativní dopady
I když to díky moderním technologiím není již tak časté, lesní hospodářství může mít nepříznivé vedlejší účinky (negativní externality). Například vliv na zhoršení kvality vody, erozi půdy, poškození stromů atd. Tyto škody se potom promítají přímo nebo nepřímo do ekonomických výsledků vlastníků lesa.
Netržní ekosystémové služby
Jedná se o ekosystémové služby, které nejsou zpoplatněné (tržní selhání v důsledku pozitivních externalit). Ekonomika lesního hospodářství se zabývá tím, jaká je poptávka po těchto službách a jaké existují nástroje na jejich podporu.
Netržní ekosystémové služby lze rozdělit následovně (kromě dřeva, které je tržní, či zásobovací službou):
- základní a podpůrné služby (např. tvorba půdy, fotosyntéza, vázání uhlíku, koloběh živin jako předpoklad pro další služby ekosystémů nezbytných pro růst a produkci),
- regulační služby (např. regulují klima a srážky, vodu, odpady, šíření chorob apod., kdy přímé filtrační účinky půdních vrstev ovlivňují kvalitu podzemních vod),
- kulturní služby (zahrnují estetickou a duchovní dimenzi, hodnotu rekreační, vědění, poznání aj.).
Prostorová rozptýlenost
Prostorová rozptýlenost lesa má za důsledek zvýšené náklady na zabezpečení všech činností v lese a je proto důležitým faktorem ekonomiky lesního hospodářství.
Cíle vlastníků lesa
Důležitá zpravidla není jen maximalizace zisku, ale i trvalost produkce a udržitelnost hospodaření (tedy včetně environmentálních a sociálních aspektů lesního hospodářství). V důsledku vývoje v posledních letech jsou vedle produkce dřeva a konkurenceschopnosti zdůrazňována potřeba i dalších, nezpoplatněných výstupů (Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví COM(2013) 659 final/2).
Literatura:
[1] KLEMPERER, W. D.: Forest Ressource Economics and Finance. McGraw-Hill, Inc. Singapure, 1996.
[2] OECD: The Bioeconomy to 2030. Designing a policy agenda. Paris 2009.
[3] PULKRAB, K., ŠIŠÁK, L., BARTUNĚK, J.: Hodnocení efektivnosti v lesním hospodářství. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2008.
[4] GLÜCK, P.: Das Elend der Kielwassertheorie. Internationaler Holzmarkt, 73: 15–18, 1982.
